Jde o nalezené zátiší z jedné ulice v Brně. Snímek je doplněn textem, který není určen pro labilní jedince.

Předem prohraný souboj

Milovali se natolik, že navzdory nepřejícím teoretickým předpokladům a lékařským diagnózám společně počali nový život. Neplánovaně a nečekaně, zato upřímně a opravdově. Příběh bohužel nemá vítěze, jen poražené. Dnešní večer je předvečerem vyvrcholení celého příběhu o lásce, osudové náhodě, strachu a zbytečnosti. Předtím, než položil telefon, ji popřál dobrou noc, ona mu popřála totéž a upřímně se usmála. Stejně jako v poledne, tehdy ji na ulici držel kolem pasu a vášnivě líbal.

Stalo se to všechno jakoby náhodou. To, jak se potkali kdysi zjara v restauraci při obědě, to, jak se poprvé ocitla u něj v bytě, jak se jí poprvé dotknul na šíji a ona ucítila nepatrný impuls, jež dokonale rozechvěl její hladové tělo i duši. Ta situace se opakovala stále častěji, nevnímali den a noc, usínali znaveni nad ránem. Jejich upocená těla se prolínala znovu a znovu, jejich srdce bila jako o život. Jak divocí koně uháněli neznámou krajinou, výš a dál, až za horizont, kde vycházející slunce ohlašovalo nový den. S pravidelností přicházejícího dne se začaly objevovat náznaky, že v té letní hře už nejsou jen sami dva.

Testy a ke svému překvapení i odborný lékař shodně potvrdili, že hra má tři hráče. Ona i on byli tímto faktem překvapeni, dříve spíše teoretická možnost se stala realitou a hráče rozdělila na dva týmy. V ženě se mísila počáteční radost s pochybnostmi, muž po počátečním šoku začal přijímat novou skutečnost s nenápadně se plížící radostí. Jak rostla jeho radost z neočekávané dávky štěstí v podobě nového života, tak sílily její obavy a strach z budoucnosti. Otázky se vynořovaly stále častěji, bůhví odkud, pak mizely, aby se nezodpovězené vracely jako bumerang s ještě vetší úderností. On ji ujišťoval o tom, že, co se přihodilo, je dar, který je nutné přijmout s pokorou, za který je dobré poděkovat a pro který je třeba zapomenout na sebe. Marně.

Jejich vzájemný duel se začal přiostřovat, když žena poprvé vyslovila myšlenku „konečného řešení“. Bylo to, jako by muži někdo zezadu podetnul kolena, jeho štěstí začalo kulhat. Opakující se dialogy, kdy ona i on mluví o jiných věcech, stejná slova s různými významy. Souboj milujících se bytostí o život jejich dítěte. Nepochopitelné až tragicky komické. V takovém souboji žena nemůže prohrát. Muž je pouhým pozorovatelem, který sleduje, jak mu žena, z vroucí lásky, přibíjí dlaně a chodidla kovovými hřeby na dřevěný kříž. Dívá se mu přitom do očí a líbá ho na tvář. On ji hladí svýma očima, pohledem plným klidu a soucitu. Dřevo se pomalu barví jeho krví.

Žena vítězí na plné čáře, zítra je její velký den. Zítřek má být dnem definitivního triumfu. Ona však není bezcitná, zatím ještě ne. Cítí bolest, je nešťastná, je bezradná, srdce má rozervané na kusy. Dělá to přece všechno kvůli němu, kvůli té „jejich“ lásce. Bohužel jí není pomoci a termín konečného řešení se kvapem blíží. Ráno se probudí, pokud vůbec usne, osprchuje se a podle předem schváleného plánu se vydá na cestu. Vyjde jako matka, v jejímž těle roste nové stvoření, kterému již tluče srdce. Cestou bude potlačovat vtíravé myšlenky o nesprávnosti definitivního řešení, po kolikáté už bude muset zahánět svůj mateřský pud někam do kouta. Jenže plán je plán, musí mu za každou cenu dostát, když už si ho jednou schválila.

Vstoupí do ordinace a zodpovědnost za svůj další osud přenechá moderní medicíně. Lékař ženu citlivě požádá o zaplacení, pak ji uspí a zbaví její tělo zárodku nového života. Doktor provede zákrok s rutinní profesionalitou. Sundá si potřísněné gumové rukavice a ženu probudí. Po chvilce opouští žena ordinaci a vychází ven na ulici. Chce se jí plakat, ale nějak jí to nejde. Míjí stánek s cukrovinkami. Prodávají tam její oblíbené plněné čokoládové bonbóny. Jeden si koupí, aby si spravila chuť a aspoň na chvíli přišla na veselejší myšlenky. Bonbón si vloží do úst a rozkousne ho, tak, jak to vždycky dělává. Dnes však necítí jeho obvyklou chuť. Dnes je plněn krví.